Count Portmon: Moranella

Hluková sekce 2012

Hudební publicista Jan Faix alias Count Portmon po albu RCL-290, jehož prostřednictvím poprvé vystavil na odiv své kutilské sklony projevující se neodbytným šťouráním v útrobách walkmanu, a po příspěvku na kompilaci proti dohodě ACTA vydal své druhé dlouhé album (volně ke stažení na webu Hlukové sekce). Jde o nahrávku, pro jejíž deskripci bychom museli použít mnoho onomatopoických slov a pravděpodobně si i mnohá vymyslet. Je totiž složeno výhradně z odpadních elektronických zvuků, které sice mohou připomínat leccos, ale ne natolik, aby se jen na základě podobnosti mohla vydláždit cesta, která by směřovala jakýmkoli určitým směrem. Přístup, na němž projekt Count Portmon stojí, je oslavou herního momentu při práci se zvukem a představuje estetické a zároveň i politické východisko. Faix nechává magnetofonové hlavy promluvit řečí náhody, a přestože díky hodinám pitvání vnitřností kazeťáčků dosáhl určitého stupně manuální a manipulátorské zručnosti, je si moc dobře vědom, že to není on, kdo určuje, kam se zvuk bude v nejbližším okamžiku ubírat. Osobní vklad manipulátora spočívá ve schopnosti citlivě reagovat na okamžité elektronické výboje: buď může podržet kovovou tyčku či konektor na správném místě magnetofonové hlavy, a tím prodloužit tón, případně založit rytmickou sekvenci, anebo naopak rychlým pohybem vyvolat další nepředvídatelný zvukový zkrat. Srdce hraběte Portmona bije svůdně nepravidelně a dveře jsou při hře neustále dokořán.

k!amm

(vyšlo v A2 - http://www.advojka.cz/neprehlednete/count-portmon-moranella )

 

Шe / Sklo - Split (recenze)

 

Vydavatelství Glass Anvil, jeho hlava pan Radim Boreček, vlastní kapela Sklo i souběžná aktivita Hluková sekce se činí. Vydávání se neděje jen na internetové platformě, ale co je potěšitelné i v podobě fyzických nosičů. Popisovaný půlčík je ručně očíslován osmnáctkou, přesto bez dodatečného hledání nevím, kolik kopií čítá celá edice. Obal je smontáží papundeklu, aluminiové samolepící fólie, trhanými popisky a kupodivu precizně přilepeným, opotřebený kotoučem z úhlové brusky, tzv. flexky. Je to tedy "flexi disk"? Ten přehrávatelný uvnitř je jako tradičně vylajtskrajbován.

 

 

     Sklo ani protentokrát nepřichází s ničím extra novým. Třináctiminutový záznam z koncertu na Dole Michal z 25. května 2009 (1) a jakýsi, zhruba čtyřikrát  kratší přívažek Pružit musíš (2). Co jsem na některých minulých nahrávkách popsal jako mě nemilé, tady kupodivu funguje. Nahrávka z živáku funguje naprosto skvěle. Atmosféry je dosaženo, nic navíc neotravuje, nic důležitého nechybí! Strašidelně atmosférické přelévání snad kovů, snad hlasů, snad kytary a snad dalších elementů neposkakuje jako zajíc přes drny, ale vskutku s příjemným průběhem zaplňuje mysl a sytí uši. Zmíněný appendix jde v podobných šlépějích, byť je o malinko jednodušší formu, nedělá hanbu.

     Ruské duo Шe (Shea) se pro začátek vytasí s hudebně-rytmizačním halfplaybackem a lehce mě klame, protože lidský příspěvek se zjeví až před samotným koncem Sonnye Veretyona (3), kdy oba kytaristé nepřekvapivě zaburácí. Bystree Dvizhenia Glaz (4) má rytmický ruchový vzorek, na nímž je improvizovaně pidlikáno, přizvukováno elektronickým típotem a opětovně efektěno. Tormoznyi centr Morucci (5) předkládá vyřčené, přesto v jiné podobě. Na o poznání nekvalitnějším záznamu (zkušebna?) jsme přesto schopni bez problémů rozpoznat kytaru a basu, kterak omílají nesložité figury na běsnícím základu z hluku. Poslední dílko 3 (6) bez skrývání zapojí delay efekt, přimíchává industriální ruchy a zvířecky mutantí hlas. S drnkající baskytarou tak tvoří zhruba do poloviny záznamu vlastní kompozici. Pak už, zřejmě jako outro, vyslechneme r'n'b'/hiphop/popový základ jako příjemné rozloučení se zajímavou kapelou.

     Titul je pro mě příjemným překvapením! Někteří se z něj určitě nepodělají, ale ostudu nedělá.

zdroj: http://napalmed.blog.cz/1102/she-sklo-split-recenze

 

900piesek - Lands without lands (recenze)

Jednoduchý obal je vskutku povedený. Na první pohled příjemně upoutávající červená kapsa s roztomilou číčou s kulícíma očima skrývá, jak je u ostatních titulů ostravského vydavatelství zvykem, disk s vypáleným obrázkem a černobílý booklet. 12-ti stránková knížečka tématicky doplňuje celek fotografiemi s ukrytými kočkami od P. Šturdíkové. Předpokládám, že ty byly ještě dodatečně upraveny.

 

 

     Slovenský projekt 900piesek se přede mnou doposud skrýval, neměl jsem o něm ani tuchy. S mírným nadhledem si dovolím tvrdit, že i přes svou anotaci "sounds and violence", tvoří jakýsi "noise crossover". Tedy mix všemožného a každou chvíli neočekávatelného - nikoli neslyšeného. Pustíte-li si zhruba padesátiminutový disk, nejste si, jako je tomu jindy pravidlem, jisti, co že bude následovat. Terénní nahrávka střídá hlukovou erupci, klidný hučák je zaměněn statickým lomozem, konkrétnější zvuk protne elektronické zacvrlikání, nerozeznám sample od reality. Je možné, že přeháním a není to tak překotné, každopádně deska nenudí. Tím vůbec nechci tvrdit, že je bůhvíjak objevná, ale pokud vydržíte více poslechů, tak to v dnešní době konzumování a zavrhování sebezajímavějších nahrávek není vůbec málo.

zdroj: http://napalmed.blog.cz/1102/900piesek-lands-without-lands-recenze

 

Garasu / Elma - Split (recenze)

Japonsky znějící název Garasu má tuzemský projekt borce za Skla. Trojice skladeb Karma (2), Bardo (3), Mantra (4) je ohraničena Intrem (1) a logickým Outrem (5). Oproti minulým záznamům jako by se tvůrce vzedmul k vyššímu cíli. Snad i účast na titulu s divokým kolegou přinesla své plody. Záznamy jsou intenzivnější, obsahují na-hall-ovanou atmosféru, samply hlasů a manipulovanou muziku. Střídání kvality i jejího protikladu v barvách, kombinování různých elementů ve prospěch hlukové matérie jsou potěšitelné.

 

 

zdroj: http://napalmed.blog.cz/1102/garasu-elma-split-recenze

Rei Rea / Remedos Varios / Sklo / Noise Mortanna - Split (recenze)

zdroj: http://napalmed.blog.cz/1102/rei-rea-remedos-varios-sklo-noise-mortanna-split-recenze

REI REA, REMEDOS VARIOS, SKLO, NOISE MORTANA – 4 way split (recenzia)

Cédé, ktoré sa ku mne dostalo je zaujímavé nielen na naše končiny pomerne netradičným obalom, ale hlavne obsahom. Jedná sa o split 4 projektov – kanadského REI REA, mexického REMEDOS VARIOS, českého SKLO a slovenského NOISE MORTANNA. Napriek tomu, že toto cd si môžete voľne stiahnuť na stránkach Hlukovej sekcie (www.hlukove.mysteria.cz), určite je na mieste zamyslieť sa nad vysolením pár korún za originál. Nieže by v dnešnej dobe niekto veril, že kopírovanie zabíja hudbu. Faktom však je, že mp3 v počítači nikdy nevynahradí pocit z cédéčka, ktoré je v poctivo ručne vyfarbovanom obale, a ten... je v ďalšom (ručne robenom) kartónovom obale vybavenom kolážou z ilustrácii zo starej knihy, čo znamená, že každý obal je celkom originálnym kusom. Osobne si myslím, že práve vďaka takýmto počinom má vydávanie cd v dobe, ktorej kraľujú elektronické médiá veľký význam, pretože už samotný nosič možno považovať za dielo s originálnou hodnotou a to sa vždy cení! 

REI REA – je projekt okolo Kanaďana Christiana Dubé, ktorého môžete nájsť aj za labelom Crater records a množstvom rôznych nahrávok a kolaborácií. V jeho tvorbe cítiť všetky prvky poctivého viktoriánskeho hororu, pričom z väčšiny jeho nahrávok sála vyváženosť a možno určitá odmeranosť, ktoré však slúžia len ako ľahko odhaliteľná zásterka pre hlbokú priepasť, ktorú tento pán schováva pod relatívne bežným zovňajškom. Napriek tomu, že u Rei Rea som zvyknutý skôr na „synťákoidné a kazetoidné“ tracky mierne „naambientnelej“ povahy, prvej časti splitu celkom jednoznačne dominujú gitary a krabičky a v tracku#1 dokonca úplne prekvapený počúvam bicie a niečo čo sa neodvažujem pripísať dychovému nástroju. Pre mňa typická Rei Rea je až v poslednom, tracku #4. Povedal by som, že táto zmena mr. Dubé prospela a svet je takto bohatší o (v porovnaní so zvyškom) príjemne odľahčený „giťoškový“ a ku koncu aj „synťákoidný“ noise s prvkami miernej neurózy (#2). Chcelo to síce aj druhé vypočutie, ale fit.  

REMEDOS VARIOS – kapela, ktorá stojí nielen za vypočutie, ale ak raz nejakou šťastnou zhodou okolností zavíta do vašich končín, rozhodne si ju nenechajte ujsť! Originálny image a pódiové stvárnenie dodávajú absurdnej hudbe tejto dvojice z Chile celkom jasné predpoklady stať sa novým boybandom. Ich hudba akoby kráčala v pôvodných šlapajách dadaistov a futuristov a je v nej na prvé vypočutie cítiť obrovský kus  poctivej ručnej práce na úkor množstva efektov, alebo elektroniky. Cinkavé klavíre, činely, zvončeky, bassa, rôzne hračky (doslova)... to všetko na vás padá v tonových blokoch v druhej časti splitu. Miestami si pripadáte ako na poriadne rušnej ulici počas fiesty, miestami ako v dome Satan Clausa, u ktorého sa práve poriadajú divoké orgie a miestami zavretí u šialeného vedca v pivnici počúvate hrôzostrašné zvuky z labáku nad hlavou. Nahrávka „El Tamborile“ je rozdelená na 9 častí - plus bonus track -  a je pravým opakom všetkého, čo by si človek predstavil pod pojmom nuda. Pri počúvaní nebudete vedieť na ktorý zvuk sa skôr súsrtediť a keď už budete mať pocit, že sa v tej farebnej záplave len bezmocne topíte, verte, že na druhé, tretie, či piate vypočutie budete túto nahrávku vnímať celkom inak, pretože si skrátka všimnete ďalšie (a ďalšie) zvuky. Keď tak nad tým rozmýšľam, táto časť ma oslovila asi najviac.  

SKLO – „Těžká alternativa“ z Ostravy pôsobí na scéne od druhej polovice deväťdesiatych rokov a za ten čas stihla vyprodukovať množstvo materiálu a odohrať kopec koncertov, takže pokiaľ by niekto nevedel o čom momentálne číta, kľudne sa na nich môže ísť pri najbližšej príležitosti pozrieť. Tak trochu aj o tom, čo by vás pri takejto príležitosti čakalo je tretia časť splitu, ktorá je trinásťminútovou živou nahrávkou pod poetickým názvom „Černá hvězda“. Prečo práve černá hvězda sa dozviete niekde pred záverom a k samotnej nahrávke môžem povedať, že Sklo na živo môôže byť a ako sa hovorieva „starí fanúšikovia sa potešia a možno pribudne aj pár nových“.  Na pretras postupne prídu linearizované „strojoidné“ pazvuky, ľahko fázovné feedbacky, trocha gitary, orchestrálnej a opernej hudby, hluk, huk, pulz i škrip, veda a fantastika, mystika, kinetika ako aj pravá a nefalšovaná socialistická poetika. Oproti zbytku cd pôsobí na mňa táto časť priam až „ambientne“ a povedal by som, že, predstavuje určité upokojenie ...asi ako keď meditujete sediac na veľkej drevennej bedni z ktorej si neústupne razí cestu von neznámy obsah z vesmíru:)   

NOISE MORTANNA – ak som časť so Sklom nazval upokojením, posledný úsek cesty by sa dal celkom pokojne nazvať poriadnym zaklincovaním. Slovenský trhač (konvencií a ušnách bubienkov) Noise Mortanna neostal svojej povesti „drsného chalaňa“ vonkoncom nič dlžný a aj keď by vás mohol prepadnúť povrchný dojem linearity, toto je poriadny death metal se vším všudy, nekompromisný a surový cirkulár nemilosrdne devastujúci aj posledné zbytky prežitku ľudskosti. Metalisti si síce kúpili od miestnych hipíkov trochu kyseliny, ale nič to nemení na fakte, že smrdnuté mŕtve mäso je pre nich stále oveľa väčším potešením ako dáke trápne intelektuálne závery. Tu by však mohol vyvstať omyl. Nahrávka „Lifefailed“ je aj napriek práve vymenovaným atribútom vystavaná na pomerne rafinovanej práci s efektami (aj keď nie na prvý pohľad) a tak spomínané cirkuláry sa vám skutočne zarezávajú priamo do úseku niekde za hypotalamom a „nekontrolovaný“ huk sa skutočne hýbe za pre mňa celkom vtipného použitia efektu, ktorý bežne používajú napr. takí tranceri, keď chcú aby ich „tregol“ bol správne „silky liquid“. Darmo písať. Psychedelický harsh v podaní Noise Mortannu vám čo to poodhalí o krutej pravde o vás samotných:) Government Alpha sa síce nekoná, ale to zaujímavosti tejto nahrávky rozhodne neuberá. Noise Mortanna ide vlastnou cestou a to sa tobôž pri tomto žánri cení.  

Split ako celok pôsobí pomerne vyvážene a aj keď sa stetávame so štyrmi odlišnými prístupmi, môžeme hovoriť o spoločných črtách (napr. celkom hojné použitie spätnej väzby), ktoré sú rôznymi spôsobami rozvinuté v 4 samostatných albumoch. Rovnako však môžeme hovoriť o „úvode, zápletke, zhustení deja a nervy drásajúcom rozuzlení“. Vezmite si to ako chcete, táto nahrávka má rozhodne veľkú šancu preraziť u širokého publika a vyprodukovať mnoho úspešných hitových singlov, ktoré sa zaiste stanú ozdobou nejedného tanečného parketu(!)

Garasu/Dmah = COLABORATION

V rukách mám cédéerko s vyslovene roztomilým obalom. Nebudem zbitočne preháňať. Nejedná sa síce o žiadny luxusný booklet (aj keď priložený papierový kapesníček rozhodne svedčí o citlivej starostlivosti o poslucháča, no výsledná idea v spojení s efektívnou jednoduchosťou prevedenia aspon na mňa rozhodne zafungovala. Toto cedko by som si bol schopný kúpiť vyslovene a len kôli peknému kaveru a mohlo by kľudne obsahovať len remixy kapely Take That kapelou Linkin Park! Na veľké šťastie kapely ako Linkin Park rozhodne tak pekné obaly nerobia a tak ostáva len tešiť sa na poriadny výplach..

Veď je aj na čo!! Na tomto albume spojili pomocou telemostu svoje sily Garasu a Dmah - alebo inak Radim z kapely Sklo a istý sympatický Kaliforňan, majúci na svojom konte skutočné kvantum rôznych rilísov - s výsledkom v podobe jedného treku o takmer sedemnástich a pol minútach. Písať o tom, čo nasleduje po stlačení tlačítka "play" tradične nemá veľký význam. Skrátka a dobre: jedná sa o poriadne ťažkotonážnu záležitosť vyrobenú s citlivou dávkou konštrukčnej ľahkosti, ktorá zaručene zrýchli pohyb každej molekuly vášho tela. Ďalším štádiom je explózia a ďalším totálna anhilácia. Čistý prejav energie v jej živelnej podstate, vyvedený do obrazu zenovej záhrady. Len si to skúste pustiť ráno v MHD!! Začína to v podstate nevinne. Príjemná "ambientná" pasáž s praskaním starého gramofónu vydrží svojich dvadsať sekúnd, potom ešte povedzme také dve a pol minúty by sa dali označíť za "uvítacie" a potom... už musí byt každému jasné o čo tu tak nejak pôjde.. Z technického hľadiska mi nedá nevyzdvihnúť pekne urobené basové spodky, ktoré skutočne znejú akoby niekto ťahal po zemi ťažký železný kontajner a peknú prácu s phaserom v strednej časti, vyvedenú do flautového sóla tesne pred tým ako zaznie mohutný rozorvaný baritón. Napriek všetkej surovosti je nahrávka priam chyrurgicky navrstvená a pôsobí veľmi konzistentne, až máte pocit, akoby sama dýchala pred vašimi očami a žila si na svojom disku svojim vlastným životom. Z ľudského hľadiska by som rád upozornil, že album rozhodne nieje vhodný pre malé deti, starcov, tehotné ženy a ľudí majúcich obľubu v terorizovaní svojich susedov.

V súvislosti s podobnými nahrávkami ma napadá ešte jedna vec. Skúste si tento album pustiť viac krát a zakaždým na inej hlasitosti. Ak niečo pri tomto "žánri" vyslovene zbožňujem, je to možnosť vypočuť si ten istý album, ale skutočne na nespočet rôznych spôsobov. Prekrývajúe sa frekvencie a z nich vyrastajúce alikvotné tóny sú skrátka s ušným ústrojenstvom starí známi a vedia si spolu urobiť pekne divoký večierok.


-blood from the air-

Hlukové mystéria IV Brno Skleněná Louka

Bolo 17.4.2010 a my- 900piesek, Noise Mortanna a spolocenstvo prstena (VJka Rumunka?naozaj nepamatam a 900pieskova spolubyvajuca) sme sli v aute pocas velmi pekneho dna do Brna na akciu Hlukove mysteria 4.
Cesta bola super, az na to ze mi uletel zo strechy Red Bull, ktory som tam zabudol na OMV pumpe. Cest jeho pamiatke.
Po fajnej ceste plnej fajnej rychlosti, sme dorazili do Brna. Myslel som si, ze hladanie Sklenenej louky bude obtiazne, ale kupodivu tomu tak nebolo a po chvilke, naozaj velmi kratkej chvilke sme boli na mieste, hned vedla Moulin Rouge, ktory bol nas orientacny bod (hlavou mi prebehli myslienky na ochutnanie ceskych holiek). Hned za rohom bola Sklenena louka a my sme zakempili nachvilu pred nou. 900piesek vyotcil cislo na Rafala a uz to bolo.
Vybalili sme a nasmerovali si to do utulneho maleho podniku. Chvilku to trvalo nez to vsetko zacalo, najskor asi kvoli poctu ludi.
VZM zacali hrat ako prvi, najprv sa rozlozili, ak si dobre pamatam, pouzivali notebook a gitaru, rozne efekty. Zvuk bol pre mna zvlastny, ale znelo to zaujimavo, malo to atmosferu. Pomala hra na gitare s pouzitim efektov a dalsich zvukov z notebooku zneli dobre. Vselijake zvuky sa hrnuli na mensi dav ludi. Po chvilke dohrali a ozvala sa myslim vokalistka a basistka skupiny Pacicka, aby pridali este nieco.. nepridali, uz nemali prichystane dalsie veci. Zacali sa balit a po chvilke myslim Rafal povedal, ze kto bude dalsi, kedze 900piesek mal rozrebenu kavu?caj? neviem, nieco mal rozrebene..
som siel odohrat ja (Noise Mortanna). Vytiahol som svoje naradie, ktore som poriadne nevedel ako zapojit, kedze mi chybal mix. Zapojil som vsetko, tak ako som myslel ze bude najlepsie a zacal hrat. Bola to naozaj tazka improvizacia, bo som odpajal a zapajal basu, shaker a dalsiu haraburdu. Bol som z toho mierne mimo, bo som poriadne nestihal prehadzovat veci a neurobil taky velky hlukovy bordel, ako som mal v plane (na druhy den ma ako naschval napadol velmi jednoduchy setup, ktory som mohol uplatnit aby to malo gule). Po dohrati sa opat ozvala Pacicka nech pridam este nieco, ale uz som to zabalil. Inak zvukar a celkovo ludia boli super, je to naozaj citit ten rozdiel medzi slovakmi a cechmi.
Nasledoval 900piesek, vybalil sa, ustlal si na malom koberceku ako taky indian. Okolo seba mal stare radio, korg kaossilator, rozne efekty.Jeho sound znel tak vesmirne spolu s VJkou to urobilo super atmosferu. Rozne minimalne zvuky sa hrnuly z reprakov spolu s nejakym vysielanim? z radia. Musim uznat, ze jeho vystupenie posobilo tak ze vie co robi, mal to dobre prichystane a ovladal naozaj vsetko a efektne. Pomahala mu aj mala lampicka, ktorou si prisviecoval na instrumenty. Celkovo to posobilo tak vesmirne, prazdno v dobrom slovazmysle, vsetky tie zvuky proste pasovali a malo to kurefsku atmosferu. Ludia boli aj ticho, takze odhadujem, ze sa to pacilo. Po dohrati sa kludne zbalil a po chvile nasledovala Pacicka! to bola supa, fakt velka. Pacicka to cele uplne zaklincovala, taky nařez som uz dlho nepocul, bol som stoho uplne fpíči. Clenovia boli traja, bubenik z VZM, ktory pouzival na bicich (cineloch?) prichyteny kontaktny majk a plnu artileriu efektov, cim pridal tym bicim naozaj super zvuk, dostalo ma to, nazoaj super napad. Gitarista drtil solidne tiez no a pani Pacickova s basou a svietiacou gulou, hrackou? drtila na base a vydavala vselijak zvuky pomocou tej hracky pri hre na basu.
Najsilnejsi prvok pre mna osobne boli prave tie bicie, hned po nich Pacickovej basa. Neviem kolko presne odohrali skladieb, ale bordel to bol riadny, bol som stoho cely vyteseny a hulakal po kazdej skladbe. Pri hrani bubenik sem tam stratil cinel, ktory odpadol vedla nazem, pochvile som mu ho zdvihol, bo to tam naozaj chybalo, tak ako povedal on sam, ze bez toho to proste neni ono, tak aj bolo, naozaj to bolo slabsie, menej efektne bez efektu na bicich. Po dohrati zahrali myslim este raz nejake tie skladby znova, co mi vyhovovalo, bo som sa naozaj velmi dobre bavil. Klobuk dole Pacicka. A aby som nezabudol nemali to ani nacvicene pokial si dobre pamatam s tym bicmajstrom, ale to vobec nevadilo, lebo to bolo proste peklo, genialnost! Ludia tlieskali naozaj intenzivne a silno.
A je tu koniec, akcia skoncila, ludia dopijali a balili sa. My sme sa vydali na cestu domov.
Celkovo si myslim, ze to bolo velmi dobra akcia, aj ked ja osobne som mohol zahrat lepsie, keby ma napadla ta myslienka, ktora ma napadla o den neskor.
V kazdom pripade, dakujem za pozvanie bolo to super. Do buducna to urcite bude lepsie.
Noise Mortanna

Hluková mystéria II v Ostravě dne 28.11.2009

03.12.2009

Tak máme za sebou další Hluková mystéria.Co napsati závěrem.Málem to vypadalo,že již druhá Hluková mystéria nebudou,přestože byl domluvený klub,majitel si to na poslední chvíli rozmyslel s vysvětlením,že taková "muzika" by v jeho klubu vypadala jako obracené kříže v kostele,mno nevím.Pomocí našich dobrých přátel,kteří mají pro naše noisování pochopení se akce odehrála v galerii Fiducia.Myslím že nebudu lhát,když za všechny napíši že,se akce povedla. Sklo(CR) předvedlo temné do zad drápajicí zvukové bezedno,doprovázející za ještě temnějšího filmu.Zvuky byly postupně stupnované až do nepřehledné konečné zvukové stěny. Jiný rozměr zvuku i vizuality tomu dal Jesus is Noise Commander(PL),který byl oblečen do odpatkového kombiné, které se skládalo z různých starých igelitek,pytlíků na brambory,plíšků apd. Za extáze noisového šumění,pískotu,bzučení a jiných pazvukových prvočísel se různě koulel po zemi až se rozběsnil do šíleného tance a porazil i pár okolo postavajicích.:-) Celé jeho vystoupení mělo náboj a silnou energi. Závěrem vystoupil Kurwa style project,který v beatech speed core rozproudil pár zbylých návštěvníků.Po celou akci,na začátku,v pauzách i na konci učinkoval mladý ostravský divadelní soubor a přidával jenom na dobré atmosféře. Nakonec děkujeme všem zůčastněným,stejně jako velice děkujeme lidem z galeria Fiducia za podporu a pomoc. Zase někdy na Hluku R.